Dá se říci, že historie jeskyňářů
v Mikulově sahá až do 17 století, kdy z roku 1669 jsou první
zachované záznamy o Turoldovy jeskyni, kdy vyšla ve Vídni
latinsky psaná lékařská kniha mikulovského rodáka Jana Ferdinanda
Hertoda z Todtenfeldu s titulem „Tartaro - Mastix Moravice
tec“. V této knize se zmiňuje o kamenících v Mikulově, kteří
z hlubin hory vykopali několik kostí předpotopního jednorožce,
mezi nimiž byla i stehenní kost nesmírné velikosti. Pravděpodobně
se Hertodovo vyprávění vztahuje k nálezům fosilních kostí
v krasových chodbách Turoldu.
Výstižný popis jeskyně, která v tomto
vápencovém vrchu existovala, lze najít v prvním svazku druhého
dílu rozsáhlé topografie Moravy s názvem„ Die Markgrafschaft
Mähren topographisch, statistisch und historisch geschildert“
z let 1835 – 1842, jejímž autorem je Gregor Wolny, příslušník
benediktinského řádu a profesor brněnského lycea.
Již známá Turoldova jeskyně byla zničena
těžbou vápence, která začala v roce 1872 a po odtěžení dostupných
ložisek vápence byla ukončena v roce 1934. Opuštěný Turold
se stal skládkou mikulovských obyvatel. Až v létě roku 1951
se o krasové jevy tohoto vrchu začala zajímat skupina několika
amatérských badatelů. Z nám dochovaných jmen známe Antonína
Holana, Stanislava Vidláka a Benedikta Závadu. Těm se na
podzim roku 1951 podařilo objevit torzo velké Turoldovy
jeskyně, jíž nazvali jeskyně Na Turoldu. Od roku1951 – 1959
bylo objeveno v jeskyni 470 metrů chodeb, síní a dómů (září
1951 Stará síň, Sestupná chodba; 27. října Balvanitý a Netopýří
dóm, Nízké síně, Krápníkové síně, Sintrová síň - Klenotnice
II;1952-1954 Jezerní dóm, Bílá síň, Krystalová síň). Od
roku 1958 -1967 byla jeskyně zpřístupněna pro veřejnost.
Po úmrtí či odstěhování objevitelů a nezájmu obyvatel upadla
jeskyně Na Turoldu v zapomnění, byla uzamčena a několik
let bez dohledu.
V roce 1974 se o jeskyni začala starat
amatérská skupina jeskyňářů. Jeskyně Na Turoldu byla od
roku 1970 otevřena (byly vypáčeny dveře, které zabezpečovaly
vstup) a nezvaní návštěvníci ničili její krápníkovou výzdobu,
elektroinstalaci, čmárali po stěnách, pálili dřevěná schodiště
a rušili zimující netopýry. Jeskyňáři proto zajistili vstup
do jeskyně kovovými dveřmi a začali o jeskyni pečovat. V
této době činila délka jeskyně přibližně 470 metrů. Od roku
1976 se mikulovští amatérští jeskyňáři stali oficiální součástí
České speleologické společnosti a vznikla v Mikulově oficiální
speleologická skupina s názvem „ČSS ZO 6-13 Jihomoravský
kras Mikulov“.
Nově vzniklá skupina pod vedením Pavla
Samuela a Josefa Fornála se začala zabývat podrobněji ne
jen o jeskyni Na Turoldu, ale i krasovými jevy v přírodní
rezervaci Turold. V jeskyni Na Turoldu bylo objeveno zhruba
500 m nových chodeb, síní a dómů mezi něž patří horní patra
jeskyně, kde byly objeveny síně s názvy: Pyramida, Nová
krápníková síň, Jehličková síň, Postel. Dále v jeskyni byly
objeveny síně s názvy Velikonoční jeskyně, Novoroční síně,
Bludiště a jeskyňáři pronikli za nízkého stavu vody za sifon
v Jezerním dómu, kde se nachází tři Zlaté síně.
V přírodní rezervaci Turold byly objeveny
jeskyně Desetimetrovka s délkou cca 67 m a Blechatka o délce
cca 80 m. Celková délka všech krasových jevů vrchu Turoldu
tedy byla cca 1100 m.
V této době se o jeskyni začali zajímat
i odborníci v oblasti geologie a v roce 1980 vyšla odborně
psaná kniha s názvem „ Krasové jevy vrchu Turold“ autor
Pavel Bosák a kol.
V roce 1979 také vznikl první projekt
na zpřístupnění jeskyně Na Turoldu jehož autorem byl Pavel
Samuel a Jaroslav Hromas. Rozpočet na zpřístupnění jeskyně
byl 5 miliónů korun a pro finanční náročnost nebyl uskutečněn.
Mikulovská skupina jeskyňářů se začala
zajímat také o jiné krasové lokality , Svatý kopeček, Stolová
hora, Kozí vrch. Kde byly nalezeny a částečně zdokumentovány
jeskyně U Solaříka, jeskyně Přátelství dnes již s názvem
Propasťovitá, dvě jeskyně na Svatém kopečku, které byly
zničeny lomovou činností. Skupina projevila i zájem o výzkum
paledových slůjí na Znojemsku. Bylo uskutečněno několik
expedicí do zahraničí (Rumunsko, Maďarsko) a návštěvy jiných
skupin v moravském krasu.
Až do roku 1981 čítala členská základna
35 členů.
V dalších létech začala práce skupiny
stagnovat. Důvodem byl nástup většiny členů na dvouletou
základní vojenskou službu a také nucený odchod vedoucího
skupiny Pavla Samuela z Mikulova do Brna. Jako vedoucím
skupiny byl zvolen Josef Fornál, který se se zbytkem členů
začal zabývat hlavně výchovou mládeže, což v pozdější době
přineslo skupině užitek.
V dalších létech se ve skupině vystřídalo
několik vedoucích (Josef Kučera, Jaroslav Peška, Josef Hrabec).
Pokračovaly výzkumy v jeskyni Na Turoldu,
Svatém kopečku a Stolové hoře. Bylo učiněno jen pár objevů.
Mezi významnější patří průzkum Mušlovské propástky, která
se nachází u obce Mušlov ve směru na Lednici. Skupina se
hlavně začala zabývat expediční činností a to zejména výjezdy
do moravského krasu a hospodářskou činností.
Z vydělaných prostředků byly zakoupeny
lezecké výstroje, dokumentační výbava, stany, batohy a hlavně
dům, který měl sloužit jako základna pro jeskyňáře.
V této době začaly také rozbroje ve skupině,
která se rozdělila na dva tábory a týkaly se sporů o lokality
při bádání a rozdělení majetku. Spor mezi oběma stranami
se uklidnil až po odchodu většiny členů a vznikla vlastně
nová skupina, hlavně z bývalé mládeže, kterou vychovávala
v 80. létech skupina Josefa Fornála.
Koncem 80 let a počátkem 90 let zdecimovanou členskou základnu
(ne jen po odchodu členů, ale po revoluci přestal být o
práci zadarmo zájem) převzal Jaroslav Peška a na to Josef
Hrabec. Skupina v těchto letech čítala jen 5 členů, což
byl nejnižší možný počet, aby nebyla zrušena. Jeskyňáři
se začali věnovat nejen krasovým jevům, ale také historickému
podzemí. Příkladem je objev krypty v mikulovské hrobce,
na níž upozornili jeskyňáři tři týdny před jejím objevením
mikulovskými archeology.
Od 1.1.1999 byl zvolen nový vedoucí skupiny
Jiří Kolařík. Jako hlavní úkol si dal zlepšit vztahy se
Správou CHKO Pálava a pokusit se o znovuzpřístupnění jeskyně
Na Turoldu. V březnu 1999 vznikl elaborát s názvem „Návrh
na znovuzpřístupnění jeskyně Na Turoldu„ autor Jiří Kolařík.
Jako hospodářskou činnost si skupina vzala za úkol zrekultivování
dna lomu vrchu Turold. Práce vyřezávání náletových dřevin
, pajasanu, jasanu ztepilého, akátů a šípků byly ukončeny
tohoto roku v listopadu. V jeskyni Na Turoldu byly objeveny
nové prostory s názvem Řícené dómy a Dóm u velblouda v délce
cca 100m. Byla znovu přemapována Horní patra jeskyně Na
Turoldu a délka celé jeskyně byla určena na cca 1400 m.
Uskutečnily se jednání se starostou města
Mikulova ing.Stanislavem Machem, vedoucím ochrany a provozu
jeskyní RNDr. Jaroslavem Hromasem a vedoucím Správy CHKO
Pálava RNDr. Jiřím Matuškou, kde jim byl představen návrh
jeskyňářů na zpřístupnění jeskyně Na Turoldu. S návrhem
zpřístupnění byl vyjádřen souhlas a starosta města přislíbil
finanční i odbornou pomoc.
Byla navázána velmi úzká spolupráce s
jeskyňáři s moravského krasu.
V dalším roce pokračovaly přípravné práce
na zpřístupnění jeskyně. Bylo nutno zajistit povolení k
samotným pracím, zajistit odborného pracovníka a projektovou
dokumentaci.
Na projektovou dokumentaci město přispělo
dotací ve výši 30 tisíc korun. Byl vytvořen projekt benefičního
koncertu s názvem „Festival hudby a dobré nálady na získání
prostředků pro znovuzpřístupnění jeskyně Na Turoldu“, jejímž
organizátorem a investorem byli jeskyňáři. V jeskyni Liščí
díra byly objeveny nové prostory o délce cca 50m.
Rok 2001 byl rozhodující pro získání dotací
od města, sponzorů a grantů na zpřístupnění jeskyně Na Turoldu.
26.5.2001 jeskyňáři uskutečnily z vlastních finančních prostředků
dětský den a festival hudby a dobré nálady na znovuzpřístupnění
jeskyně Na Turoldu, na kterém vystoupilo 14 kapel. Peníze
se bohužel získat nepodařilo, ale úspěchem bylo zviditelnění
plánu na zpřístupnění jeskyně. Z médií byla veřejnost informována
o snaze mikulovských jeskyňářů. Z městského rozpočtu bylo
vyčleněno 100 tisíc korun na realizaci projektu přívodu
elektrické energie do jeskyně Na Turoldu, který jeskyňáři
v červenci uskutečnili. Vykopali, nejen za pomocí těžké
techniky, 350 m dlouhý výkop do kterého uložili elektrický
kabel. Byla to první z etapy zpřístupňování jeskyně.
V dalším roce byly učiněny jeskyňáři významné objevy v jeskyni
Liščí díra. Bylo objeveno 800 m nových chodeb, dómů a síní
(Učitelčin dóm, Tunelová chodba, Dóm Fantazie, Pohřebiště
krápníků) a po prostřílení cesty (Černá síň, Aragonitová
propástka, Obdélníkový dóm, Nízký dóm, Divadelní dóm, Odpočinkový
dóm s rozsáhlým, avšak ne příliš hlubokým jezerem). V témže
roce se podařilo propojit jeskyni Na Turoldu s jeskyní Liščí
díra a vznikl systém jeskyní o délce cca 2200 metrů. Při
objevování a mapování nám pomáhali členové skupin 6-12 Speleoklub
Brno a 6-15 Holštejnská.
V přírodní rezervaci vrchu Turoldu byla
objevena nová jeskyně, která dostala název Damoklova. Tato
jeskyně je puklinového charakteru a její stěny zdobí zkameněliny
ježovek a žraločích zubů. Další její výjimečností je vnitřní
teplota, která je 12- 14 stupňů (jiné jeskyně 7-8 stupňů).
Pokračovaly také zpřístupňovací práce
v jeskyni Na Turoldu. Byla nainstalována a rozmístěna světla
v jeskyni, kdy scénografii rozmístění pozičních a efektových
světel si udělali jeskyňáři sami.
V roce 2003 již začalo samotné zpřístupňování
jeskyně Na Turoldu. Z rozpočtu města byla vyčleněná částka
určená k samotným pracím v jeskyni Na Turoldu, které vykonávala
odborná firma z Rudic. Na stavbu provozní budovy byly získány
finance z ministerstva pro regionální rozvoj. Jeskyňáři
zajistili vlastními prostředky zabezpečení otevřené jeskyně,
vystříleli vchod do jeskyně Na Turoldu a připravili jej
k vybudování vstupního portálu.
Jeskyňáři také pokračovali v průzkumné
práci v Liščí jeskyni a Damoklově jeskyni a v rekultivaci
vrchu Turoldu.
Zpřístupňovací práce (bez Jezerního dómu, na které již nezbily
finance), byly ukončeny v říjnu 2003 a v listopadu proběhla
kolaudace nově zpřístupněné jeskyně Na Turoldu a provozní
budovy, která měla sloužit mikulovským jeskyňářům.
Provoz, po drobných problémech s báňským
úřadem v Brně, byl zahájen 22.5.2004 pod hlavičkou občanského
sdružení Správa jeskyně Na Turoldu, které vzniklo za tímto
účelem a jeho členové byly mikulovští jeskyňáři.
Na jaře roku 2004 byly mikulovskými jeskyňáři zdokumentovány
(fotodokumentacea mapování jeskyní Pod Hradem, Gotická,
Propasťovitá, Prachárna ) krasové jevy vrchu Turoldu, Stolové
hory, Svatého kopečku, vrchu Děvín. Dokumentace se má stát
součástí připravované publikace o krasových jevech České
republiky.
Od 1.7.2004 převzala zpřístupněnou jeskyni
Agentura ochrany přírody a krajiny.
Předáním jeskyně Na Turoldu ale činnost
jeskyňářů neskončila. V roce 2005 byla objevena jeskyně
s pracovním názvem „Kedlubna“. Začalo se znovu pracovat
v jeskyni Pod Vrcholem (Blechatka). Byly vybudovány podkrovní
místnosti na správní budově jeskyně Na Turoldu. Bohužel
skupinu postihly také problémy, které vyplynuly předáním
jeskyně Na Turoldu a správní budovy, (která byla postavena
pro účely jeskyňářů) AOPK-ČR. Zaměstnanci této státní organizace
začali jeskyňářům bránit ve vstupu do jeskyně a na správní
budovu.
V roce 2006 pokračovaly průzkumy v jeskyni
Liščí díra, kde bylo objeveno pokračování v horním a spodním
patru Učitelčina dómu. Jeskyně „Kedlubna“, po závalu, vybudována
výdřeva, objeveny nové chodby u vstupu do jeskyně Na Turoldu.
Celková délka systému jeskyně Na Turoldu a Liščí jeskyně
je cca 2500metrů.
Skupina se také začala zabývat historickým
podzemím (návštěva podzemí hradu Veveří, nebo objevy podzemních
chodeb v kostele Svatého Václava v Mikulově).
Autor: Jiří Kolařík
|
|
Vstup -
Stará síň |
|
|
|
Balvanitý
dóm - tektonika |
Síň u Žraločí
tlamy |
|
|
Pohádková
síň |
Jezerní
dóm |
|
|
Netopýří
dóm - Vrápenec malý |
Netopýří
dóm - Netopýr brvitý |
nahoru
